Pancéřoví granátníci
Pancéřoví granátníci
Pancéřoví granátníci byli původně určeni k boji z vlastních bojových vozidel. Brzy bylo zřejmé, že se tato taktika nedá uplatnit ve většině bojových situací a tak standardní taktika byla změněna. Jednotka přepravována transportérem měla být dopravena do co nejvýhodnější pozice pro přímý útok, který zahájila po jeho opuštění. Poté zaútočila na cíl jako běžná pěchota podporována těžkým kulometem nebo dělem menší ráže instalovaným nad prostorem řidiče.
Obrněný transportér z pancéřové divize Leibstandarte Adolf Hitler.
Bojové vozidlo pěchoty s instalovaným kanónem.
Obrněný transportér Sdkfz 250.
Obrněný transportér Sdkfz 251 používaný pancéřovými granátníky.
Pro pancéřové vozidlo typu SdKfz 251 byl zvolen 3-tunový podvozek, který umožňoval instalaci dodatečného pancéřování a transport celého družstva pancéřových granátníků. SdKfz 251 byl schopen pojmout řidiče, radistu a deset vojáků a další SdKfz 251 přepravit kompletní kulometné družstvo, vyzbrojené obvykle dvěma těžkými kulomety typu MG 34 na skládací trojnožce (později také MG 42).
Korba SdKfz 251 byla z balistického hlediska velmi dobře tvarována a poskytovala dobrou ochranu proti střelbě zbraní menšího kalibru, přestože její vrchní část byla zcela otevřená a tedy shora bez ochrany proti střepinám. Vnitřní prostor byl velice stísněný a tak většina přepravovaných vojáků dávala při transportu mimo bojovou oblast přednost sezení na vlastní korbě. Během války byla vyvinuta řada modifikací tohoto vozidla a sloužil např. jako velitelský, muniční a opravárenský vůz, ambulance, samohybné dělo nebo jako raketomet.
Přepadení Sovětského svazu. V popředí obrněné vozidlo.
Německé tanky a jejich rychlost nasazení v doprovodu jednotek pancéřových granátníků, které upevňovaly dosažené pozice, tvořily nejefektivnější bojové formace na světě.