Tank Tiger I.

Jeden batalión Tigrů vydá za celou tankovou divizi.

Adolf Hitler

Tiger byl nejůčinnější a nejobávanější zbraní na tankových bojištích druhé světové války. Konec německé armády znamenal i konec Tigera, který si za dobu dva a půl roku vydobyl reputaci jako žádný jiný tank. Stal se skutečným symbolem "německých pořádkových sil" na věčně vykrvaceném bojišti. Přesvědčivě dokázal, že pouze vozidlo s nejmohutnějším pancéřováním a nejúčinnější výzbrojí může přežít na moderním válčišti.

V mnoha ohledech předznamenal vývoj moderních tanků. Vždyť i Panther, některými považovaný za nejlepší tank druhé světové války, byl z velké části zkonstruován z poznatků, které vycházeli z tanku Tiger I. Přes všechny své chyby si po celou dobu působnosti zachoval daleko nejlepší poměr ztrát na jakémkoliv válčišti proti jakémukoliv protivníkovi - to je fakt, který se tomuto "elitnímu" tanku nedá upřít.

Bojové nasazení Tigerů I.

Poprve byly "Tygři" bojově nasazeni u Leningradu v zimě roku 1942. Němci zde udržovali dlouhotrvající blokádu města, která nakonec trvala rekordních 900 dnů. Tiger byl však vzhledem ke své hmotnosti nasazen v naprosto nevyhovujícim terénu, v bažinách okolo Leningradu. Navíc se začali projevovat mechanické závady a tzv. nevychytané mouchy tohoto stroje. Avšak Hitler i přesto na jeho bojovém nasazení trval. Dnes můžeme tvrdit, že to bylo chybou, neboť tank nebyl ještě dokonale připraven na tvrdé ruské podmínky a nacisté také ztratili moment překvapení, než kdyby tyto tanky nasadili později a ve větším počtu. Takle mohli Rusové ukořistěné tanky mezitím prouzkoumat a učinit nezbytná opatření u svých zbraní dříve než by se staly vážnou hrozbou.

Ruské tanky T-34 se totiž ukázali proti Tigrům jako naprosto neučinné. Sovětské tankové jednotky střet s Tigery naprosto demoralizoval. Sověti odpověděli tankem IS-1 (Imeni Stalina) a také zesílením pancířů a montáží děla větší ráže na tank T-34. Do konce druhé světové války bylo vyrobeno neuvěřitelné množství 52 000 "téček".

Nutno podoknout, že ve válce je mimo jiné často rozhodující moment překvapení a znalost zbraní používaných protivníkem. Další důležitou věcí je iniciativa a mobilita armády. Útočník tak může rychle přemísťovat svá vojska, aniž by si toho protivník všiml a stačil se připravit. Například nedostatek zpravodajských informací a jejich neprovázanost vedl německé představitele před ruským tažením k podcenění možností protivníka. Důstojníci wehrmachtu nevěděli o existenci ruských těžkých tanků KV a T-34. Fašisté měli sice na počátku operace Barbarossa velké úspěchy díky nepřipravenosti Rudé armády na tento úder, ale také těžili z toho, že Stalin dal předtím vyvraždit většinu důstojnického sboru. Vyvražděním ruských generálů a důstojníků při tzv. Stalinových čistkách, ztratila Rudá armáda svoje know-how.

Je sice pravda, že Stalin nakonec nacistické Německo porazil, ale mohl toho také dosáhnout za menších obětí, kdyby nezabil své zkušené generály. Navíc měl jisté informace o zvýšené aktivitě wehrmachtu před jeho útokem na Sovětské území, přesto neuvedl svá vojska do pohotovosti. Ruské tažení se tak v podstatě stalo válkou diletantů. Na jedné straně Hitlera, který mnohými svými rozhodnutími přivedl wehrmacht do kritických situací a na druhé Stalina za kterého musel potom tahat horké kaštany jeho neschopnější maršál Žukov. To že Němci dokázali navzdory drtivé převaze Spojenců v druhé polovině války ještě tak dlouho vydržet je nutno přičíst bojovému duchu německých vojáků a schopnostem německých generálů.

Tank Tiger I. byl vlastně odpovědí na těžké ruské tanky KV a T-34, které začaly fašistům čím dál víc znepříjemnovat život. Wehrmacht neměl v té době k dispozici tank ani protitankové dělo, které by bylo schopno tento nový ruský tank účinně likvidovat. Než se začala vyrábět a na frontu dodávat účinnější protitanková děla, používali fašisté protiletecký flak ráže 88 mm, kterého však bylo zoufale málo proti vzrůstajícímu počtu T-34 na frontě. Naštěstí pro Němce mnoho tanků T-34 nevyřadila zpočátku z boje činnost nepřítele, ale jejich mechanické závady, hlavně špatné převodovky.

Tank Tiger byl sice velice odolný, ale nebyl díky své vysoké hmotnosti tak obratný, což však později vzhledem k vývoji války nevadilo, protože Němci přešli do obrany. Němci vyvinuli ještě tank Panther, který se též dokázal vyrovnat ruskému tanku T-34 a IS-1, ale byl lehčí než Tiger a tím pádem rychlejší a obratnější.

Významně tank Tiger I. zasáhl při tzv. Třetí bitvě o Charkov. Po kapitulaci Paulusovi armády u Stalingradu se vojska třetí říše ocitla v "nedobré situaci". Hrozilo, že povzbuzení Sověti odříznou celou kavkazkou armádu a zhroutí se německé jižní křídlo. Za této situace povolal Hitler svého nejtalentovanějšího velitele polního maršála Ericha von Mansteina. Ten navrhl ústupový manévr. Rusové se tím měli utvrdit, že německá vojska v panice utíkají. Hitler se však stále k jakémukoliv stahování vojsk stavěl s nevolí. Hitler vycházel se svých zkušeností z první světové války, kdy se v "zákopové válce" bojovalo o každý kus země. Proto se domníval, že každé těžce vydobyté území je nutno "zuby, nechty" udržet. Tato taktika se mu například vyplatila při ruské zimní ofenzívě u Moskvy, kdyby pravděpodobně větší ústup vyvolal v řadách wehrmachtu paniku. Vrchní velitel proto uvažoval, že když se mu tato taktika již jednou osvědčila může platit pořád. Avšak první velkou ránu utržila tato taktika v bitvě o Stalingrad.

Říšský vůdce Adolf Hitler, však tentokrát naštěstí rychle pochopil situaci a Mansteinovi ústup povolil. Rudá armáda samozřejmě začala nacistická vojska pronásledovat, tím se však sama vlákala do připravené pasti. Navíc se Sověti začali nebezpečně vzdalovat od svých zásobovacích základen. Polní maršál Erich von Manstein mezitím opatrně stáhnul vojska werhmachtu z Kavkazu a ustupoval na jižním křídle. Celý manévr přitom musel probíhat pokud možno spořádaně a utajeně. Po soustředění svých vojsk Manstein využil místní převahu v pancéřové technice a efektem "roztažené pružiny", mimo jiné také za pomoci čerstvě dodaných tanků Tiger, zahnal Rudou armádu na zběsilý úprk. Rusové utrpěli těžké ztráty a Němci dobyli zpět Charkov.

Tímto manévrem se podařilo na čas stabilizovat situaci na jižním křídle východní fronty a proměnit ji v mohutnou obrannou linii. V další fázi měli být Rusové "zmáčknuti" v Kurském oblouku. Von Manstein tuto operaci navrhoval již květnu, jakmile "vyschne zem", ale bohužel byla operace přeložena až na léto, neboť se čekalo na dostatečné množství nových tanků typu Panther a samohybná děla Ferdinand (umístěná na podvozku tanku Tiger I.), od kterých si Hitler hodně sliboval.

Nakonec se ukázalo, že tanky Panther jsou sice odolné, ale zatím trpí mechanickými problémy. Samohybná děla Ferdinand byla sice děsivě účinnou zbraní, ale neměla k dispozici kulomet proti pěchotě, proto se staly tyto mohutné stroje snadnou kořistí pro ruskou pěchotu, která mohla připevnit na pancíř Ferdinanda silné magnetické miny a tím ho vyřadit z boje. Později byl Ferdinand doplněn těžkým kulometem a přejmenován a Elephant (Slon). Po zkušenostech z bitvy u Kurska začala koncem roku 1942 německá armáda na svých tancích aplikovat novou ochrannou vrstvu zimmerit, která byla vyvinuta pro snížení efektivnosti užití magnetických min proti obrněným vozidlům. Miny byly umísťovány na tanky, kde drželi pomocí magnetu zabudovaného v jejich spodní části. Princip zimmeritu byl jednoduchý. Vytvořit na tanku nemagnetickou vrstvu, která by eliminovala vlastnosti magnetu tj. přichycení magnetické miny na povrch tanku.

Teď však zpátky k největší tankové bitvě druhé světové války. Rusové se o nepřátelské akci včas dozvěděli a stačili se na ní připravit. Bitva u Kurska (operace Citadela), však mohla mít úspěch, jedině v případě překvapivého německého úderu. Obě strany soustředili v této oblasti mohutné tankové síly. Německé pancéřové svazy však podlehly mnohonásobné ruské přesile.