Za skutečného otce supertěžkých tanků je považován doktor Ferdinand Porshe. Ten se setkal osobně s Adolfem Hitlerem 29.listopadu 1941 na půdě Říšského kancléřství a nadchl vůdce pro svůj nápad , realizovat extrémně silně opancéřovaný tank s váhou okolo 100 tun, nakonec však byla váha překročena o téměř 90 tun což řadí Mause mezi nejtěžší tank světa.

S podporou nejvyšších míst Porshe na své studii pracoval s velkou vervou dále, až v květnu 1942 se na nátlak ministra zbrojní výroby Alberta Speera spojil s týmem Kruppova závodu, který také pracoval na vývoji supertežkého tanku. Zprvu bylo krycí méno projektu Mamut, které bylo záhy změněno na Maus (Myš).Vojenské označení projektu bylo Typ 205.

V prosinci 1942 oznámili Porsche a Kruppův zástupce dr.Muller, že do léta 1943 by mohl být realizován prototyp Mause a poté by následovala sériová výroba tempem pěti kusů měsíčně. V průběhu vývoje hmotnost vozu stále vzrůstala, rovněž hlavní výzbroj se přesunula do jiných dimenzí.

Celkově se nyní zvažovali čtyři návrhy, buď kanón ráže 150 mm, upravený protiletecký kanón Flak ráže 128 mm či jeho prodloužená modifikace shodné ráže, nakonec mněl být adaptován námořní kanón ráže 127 mm, původně určený pro torpédoborce. Nakonec byl použit 128 mm kanón KwK 44 délky 55 ráží. Napravo od něj byl instalován koaxiální 75 mm kanón KwK 44 délce hlavně 36 ráží.

Věž, vyvinutá firmou Krupp byla optimalizována i pro instalaci kanónu ráže 150 mm. Nalevo od 128mm kanónu bylo vytvořeno střeliště pro 7,92mm kulomet MG 34, určený především pro boj s nekrytou pěchotou nepřítele. U sériových vozů se počítalo pro zvýšení učinnosti namísto kulometu s automatickým 20mm leteckým kanónem MG 151/20.

V konečné podobě byl Maus řešen jako rozměrný typ jednoduchých tvarů, na korbě byla umístěna masivní plně otočná vež, v jejíž čelní stěně se nacházela veškerá organická výzbroj tanku.Čelní pancíř vany vozu měl tlouštku 200mm, její stěny 180mm a zadní strana 160mm. Čelo skýtalo pancéřovou ochranu silnou 240mm, její boky a zadní stěna 200mm.

V zadní části věže se nacházelo skladiště 128mm granátů. Bylo jich zde dvacet čtyři, přičemž plný počet ve voze činil osmašedesát kusů. hlavní skladiště munice se nacházelo pod bojovým prostorem, zde bylo uloženo i 175 75mm granátů, dalších 25 střel stejné ráže bylo uloženo ve speciálních boxech v interiéru věže, souhrný počet 75mm munice tedy činil 200 kusů.

Originálně konstrukční tým vyřešil otázku podvozkové skupiny. pojezdová kola byla řazena na každé straně řazena do čtyř řad, přičemž vždy čtyři kola tvořila nezávisle zavěšenou skupinu, představující jakýsi "vozík". Samotné kolo mělo průměr 55cm.

Na každé straně podvozku se nacházelo šest těchto čtyřkolých skupin. Vrchní část každé skupiny přitom ještě nesla dvě napínací kladky o průměru 10cm. Každou polovinu podvozku doplňovalo mohutné hnací a napínací kolo. Na neobvykle členitý podvozek byly navlečeny nevídané pásy o šířce 1,10m. Část z pojezdových skupin tanku Maus se vyráběla také v plzeňské Škodovce.

První stroj byl zkompletován v červnu 1944. Nedlouho po něm následoval druhý prototyp V2 s motorem DB 517.Oba stroje byly přepraveny na specialních železničních čtrnáctinápravových podvalnících do vojenského testovacího střediska Kummensdorf k jízdním a střeleckým zkouškám.

Jakmile se dějište válečných událostí přiblížilo ke Kummensdorfu, nechalo vedení středisko připravit k boji i oba tanky Maus. Stroje vyrazily k Wunsdorfu, přičemž na křižovatce dnešní silnice č.96 směrem na Topchin zůstal jeden tank stát s poruchou motoru. V zápětí jej bez další úhony ukořistili rudoarmnejští vojáci. Druhý obrněnec byl o několik kilometrů dál vyhozen do povětří.

Do dnešních dob se dochoval minimálně jeden kompletní Maus v legendárním vojenském muzeu v Kubince. Můžeme se však jen dohadovat jestli jde o ukořistěný stroj, nebo o stroj složený z dílů ukořistěných ve zbrojovkách Třetí říše.

Technické údaje:

Posádka: 6 mužů

Hmotnost: 188 000 kg

Rozměry: délka 10 090 mm , šířka 3670 mm, výška 3660 mm

Pancéřování věžě (čelo/boky/záď): 240/200/200mm

Pancéřování korby (čelo/boky/záď): 200/180/160mm

Pohon: letecký dvanáctiválec Daimler-Benz MB 509 nebo vznětový DB 517

Výkon motoru: MB 509 - 895 kW (1200 koňských sil)

Max. rychlost: 20 km/h na silnici 12 km/h v terénu

Dojezd: 300 km po silnici 110 km v terénu

Překonávání překážek: stěny 76 cm, brody 200 cm, stoupání 30 stupňů

Výzbroj: kanón ráže 128 mm KwK 44L/51 s 68 náboji, kanón 75 mm KwK 44 L/36 s 200 náboji, kulomet ráže 7,62 mm